aktualizováno: 23.11.2017 18:00:38

Od Úhoště

Socializace

   V E G E T A T I V N Í     F Á Z E

   

 

  Tímto názvoslovím pojmenováváme první dva týdny života štěněte. Na první pohled se může zdát, že se při něm nic důležitého neděje. Tedy nic, co by muselo zajímat chovatele nebo budoucího majitele štěněte. Fena se v podstatě o všechno stará sama a chovatel jen dohlíží, jestli se neděje něco nenormálního.

  Štěně se v této době ozývá jen pokud je hladové nebo se mu děje něco nepříjemného. Jsou to projevy, které jsou mu vrozené. V této době nemá ještě nic naučeného. Matka na tyto projevy rychle reaguje. Pokud je štěně hladové a kňučí, hned přilehne a dá všem napít. Pokud se štěně ocitne dále od ostatních a začíná mu být chladno, tak jej matka buď přistrčí k ostatním či sobě nebo jej lehce uchopí do tlamy a poponese. Jakmile je štěně v teple a u struků, hned utichne. U našeho plemene se rozhodně nemusíme bát, že by některá feny mohla tyto záležitosti ošidit. Máme natolik přírodní plemeno, že je prostě nemožné, aby něktará vlčanda byla špatná matka a štěňata zanedbala. To už by musela být opravdu fena sama v něčem jako štěně ošizená či jinak poznamenaná, aby se to na ní tolik podepsalo. U štěněte, které se narodilo bez sourozenců se kupodivu nestalo, že by kňučelo, protože je samo. Pravděpodobně mu kontakt s ostatními štěňaty nechybí, protože jej nikdy nezažilo.

  Štěnata už od narození umí zvednout hlavičku, i když je v poměru k tělu poměrně velká. Je to nezbytné, pokud se chtějí napít ze struků, které pochopitelně neleží vždy nízko u země. Kývavým pohybem hlavy si struk vyhledají a přisajou se. Také  mají štěňata od narození schopnost se pohybovat. Nejsou to žádné koordinované pohyby, jen snaha přesunout se ke zdroji tepla jak to jde. Matka je jazykem masíruje, čímž jim pomáhá se vyprázdnit. Veškerou moč i tuhé výkaly matka pozře.

  Poctivý chovatel už v tomto období štěňata pozoruje a sleduje, nejeví-li některé štěně známky nemoci či postižení. Může se stát, že některé štěně výrazně zaostává v růstu za ostatními ač nemá v podstatě žádný viditelný důvod. Je nutné takové štěně prohlédnout. Může se stát, že má třeba rozštěp patra. Proto nemůže kvalitně sát a  v podstatě se nikdy nenapije do sytosti. Není nic horšího, než když se až v dospělosti u psa zjistí, že takovouto vadu má. Každodenní pozorování štěňat by mělo být pro chovatele naprostou nutností. Nejen nadzvednout víko od boudy a čas od času se podívat, jestli jsou tam všechna štěňata.

  Může se stát, že některé štěně uhyne. Buď jej chovatel nalezne mrtvé nebo jej nenalezne vůbec. Fena často mrtvá štěňata pozře. Není to nic špatného. Pro fenu je to vlastně zdroj potravy jako každý jiný. Navíc instinkt feně velí  zahladit všechny stopy, které by v přírodě upozornily predátora na blízkost mláďat.

   Ač se může zdát, že vegetativní fáze je pro chovatele odpočinková, kdy nic nemusí dělat, někteří chovatelé se už v této době snaží štěňata zvykat na „civilizaci“. Každé štěně si na chvíli vezmou každý den do ruky, aby cítilo také pach člověka, nejen matky. U některých chovatelů se štěňatům již od narození nechává hrát v jejich blízkosti rádio s mluveným slovem.

U nás se štěňatům věnujeme od chvíle, kdy jen trochu začínají vnímat a snažíme se, aby si vtiskla člověka jako parťáka pro celý život. Vždy se najde dost lidí, kteří se o všechna štěňata "podělí".

   

   

 

               V T I S K Á V A C Í    F Á Z E

   

 

 Takto se pojmenovává období od 4. do 7. týdne stáří štěněte. Pro chovatele je to nejradostnější období. Samozřejmě tím nemyslím to, že je to období, ve kterém už těm malým  tyranům zabalí uzlíky zamává jim na rozloučenou. Ale je to období běhání po zahradě, honění, kousání, hraní a už plné komunikace s námi, lidmi. Je to snad nejdůležitější období pro formování  osobnosti budoucího mazlíka, stopaře, obranáře, saňového psa nebo psa cvičákového.

  Štěně nejen, že musí denně vidět chovatele a jeho rodinu, ale pokud možno co nejvíce cizích lidí. Děti, muže i ženy. Každého jinak vonícího, jinak velkého. V tomto období nestačí jen, že lidská ruka štěněti podává jídlo nebo na něj sahá. Štěně musí také vnímat její pach, pach celého člověka. Štěňata hrající si spolu si jako své budoucí partnery vtisknou zase psy. A vtiskávání se týká také příjmu potravy. To, jaké jídlo štěně přijímá v tomto období, má vliv i na preferování potravy v budoucnu. Ideální je, pokud chovatel podává potravu pestrou. Nejen granule či klasickou stravu, ale jejich kombinaci. Toto období je o důvěřivosti či naopak nedůvěřivosti.

  Jednoznačne nejdůležitějším shrnutím pro toto období je věta: Co se teď štěně naučí, zůstane mu po celý život. Co se v tomto období nenaučí, už nikdy nemůže dohnat.

  Ale za toto období není odpovědný jen chovatel. Jelikož chovatelé v ČR prodávají svá štěňata i ve věku 5.-6. týdnů, padá část odpovědnosti také na nového majitele. Každý chovatel by měl nového majitele upozornit na skutečnost, že fáze vtiskávání ještě probíhá a je bezpodmínečně nutné trávit se štěnětem maximum času. (Nutno dodat, že ČMKU povoluje odběr štěňat až po 49.dnu).

 

 

            S O C I A L I Z A Č N Í   F Á Z E

    

    Tato fáze zastihne malého vlčáčka pravděpodobně už v novém domově, jelikož probíhá v 8.-12. týdnu stáří.  V hlavičce malého vlčáčka je pravděpodobně trochu zmatek, protože v rodném kotci či  bytě by se pomalu osměloval a rozšiřoval hranice průzkumných výprav jen na bezprostřední blízkost „své“ zahrady a my jej pošleme do světa, který nezná. Stále ještě by byl odkázaný na rodiče, co se týče psychické podpory a přitom po něm chceme, aby se „přeškolil“ na cizí lidi.

 Pokud by v této době zůstal se sourozenci, tak by se snažil u jídla si vybojovat co nejlepší sousta,  mezi bratry si vybojovat co nejvyšší postavení. Při hrách a honičkách by testoval své budoucí soky a odhadoval jejich sílu. V novém domově si musí zvyknout na nové lidi a po počáteční nejistotě si i zde bude snažit vybojovat co nejvyšší postavení. Socializace se týká vše, co se se štěnětem děje, když si jej přivezete od chovatele.

Na novém majiteli je, aby štěně IHNED po druhém přeočkování začal štěně brát na ulici, aby vidělo cizí lidi, nechalo se od nich hladit, případně krmit. Cizí lidi i děti na něj musí mluvit, dotýkat se ho. Štěně musí vidět auta, vlaky,ostatní psy, zvířata, ruch na ulicích,… Pokud toto vše vydrží nový majitel dělat aspoň několikrát týdně po několik měsíců, vyroste mu z malého vlčáka  sebevědomé zvíře, které se bude chovat ve všech situacích naprosto suverénně. Plachých, špatně socializovaných vlčáků vidíme na můj vkus až moc a nedělají svému plemeni zrovna dobré jméno.

TOPlist