aktualizováno: 23.11.2017 18:00:38

Od Úhoště

Mushing

                     Mushing


 

    Předně  si musíme uvědomit, že pořizovat si československého vlčáka kvůli tomu, abychom s ním mohli dělat mushing, není zrovna nejlepší nápad.  Ale pokud již vlčáka máte a chtěli byste s ním mimo jiné zkusit i mushing, je to v pořádku.

   Československý vlčák není typický tažný pes a tahání nemá v krvi. Vše jej musíte naučit a  počítejte s tím, že to nebude výuka na jeden měsíc. Ideální je, máte-li v dosahu nějakého mushera, který má navíc psy, se kterými je ten váš kamarád a byl by ochoten se s nimi tahání učit. Vlčák spoustu věcí odpozoruje a teoreticky se dá nakazit radostí z běhu před sáněmi, kterou by vedle něj projevovali huskyové nebo jiní nadšenci do tahání. Bohužel, málokdo má takovou možnost a bude si tak muset vystačit sám.

   Nejdříve si pes musí zvyknout na tažný postroj. Nedoporučuji ten samý postroj, který používáte na cvičáku při výuce obrany.  Pro tažného psa je nejpohodlnější postroj „SLED“. Existuje mnoho výrobců, u kterých je možno jej  nechat ušít přímo na míru vašeho psa. Dobře padnoucí postroj je základem úspěchu.. Naopak postroj, který psa tlačí může být nejen příčinou vašeho neúspěchu ve výuce , ale můžete psovi nechtěně způsobit zdravotní potíže. Kvalitní postroj psovi vydrží po celý život, tak nemusíte při jeho nákupu šetřit.

   Zpočátku vašeho psa na postroj jen zvykejte. Před nastrojením si postroj v ruce připravte, abyste jej navlékli co nejšetrněji a nejrychleji.  Při postrojování na psa mluvte a uklidňujte. Není dobré , když má pes postroj napůl na sobě a vy s klením přemýšlíte, jakže navléknout ten zbytek. Mohlo by se stát, že psa zbytečně stresujete. Vše tedy dělejte v klidu a pohodě. První vycházky v postroji psa zvykejte na to, že v postroji nejen, že může táhnout, ale je to i vítané. Případně s ním běhejte, při aktivním tahu psa chvalte a hlavně odměňujte pamlsky. Nezapomeňte, že máte vlčáka a ten zpravidla uznává jen jeden způsob motivace.Vaším cílem je naučit psa táhnout před vámi. Pro některé psy je těžké uvědomit si, že mohou jít vpředu před vámi, tzn. před vůdcem smečky jako první.Podpořte je v tom, v tomto případě mohou . Vaším cílem je, aby si váš pejsek vytvořil návyk: mám postroj-můžu táhnout. Mám obojek a vodítko-neměl bych tahat. Tento trénink můžete začít už s malým štěnětem, protože tah je jen lehký a štěně nevysiluje. Pokud je psovi cca 6-8měsíců, můžete již začít trénovat opravdový tah. Zpočátku jen lehčí předměty, které pes táhne po zemi tak, aby za ním dělaly hluk. Mnozí psi se bojí právě tohoto hluku a mají snahu před ním utéci. Nezapomeňte mít pejska na vodítku připnutém k obojku. Ukončil-li pes vývin kostry, můžete přejít k tahu těžších předmětů. Obecně bych doporučila až po jednom roce stáří psa. Jelikož se valná většina štěňat rodí na zimu, je další zima ideálním časem pro výuku tahu třeba zrovna saní. V této době by pes už měl mít zkušenost s taháním lehčích věcí.

  Většina lidí zapřahá své vlčáky do dětských saní, na kterých sedí dítě. To je myslím pro začátek ideální. Ne příliš velká hmotnost a navíc nálada při výuce spíše veselá. Jen musíte dítě poučit, že nesmí na psa saněmi zezadu vjet. Pokud se vám tato činnost zalíbí a chtěli byste v tahání pokračovat, můžete se porozhlédnout po „opravdových“ saních za psy. Existuje několik firem, které se jejich výrobou zabývají. Myslím, že je zbytečné hned kupovat poslední výkřik módy v podobě drahých duralových saní. Lepší je zpočátku koupit lehčí, menší dřevěné saně, třeba i z druhé ruky.

  V této době by už váš pes měl být zvyklý, že netahá saně jen když jde někdo před ním, ale je schopen jít první a táhnout sám. Pro pohyb psa vpřed se oficiálně používá povel GO! Ale je v podstatě jedno na jaký povel ho naučíte. Já mám své psy naučené vyrazit na povel DOPŘEDU!

  Zpočátku nenechte psa běhat dlouhé úseky, při kterých se nic neděje. Volte raději krátké úseky s častými přestávkami na proběhnutí na volno a vyválení ve sněhu. A hlavně s přestávkami na velikou odměnu.  Všichni majitelé, kteří učli své vlčáky tahat sáně se shodují na tom, že je velmi těžké vlčáka motivovat k delšímu tahu tak, aby ho to bavilo. Proto se snažte neznechutit mu začátek tím, že bude jen tahat a tahat.  Já prokládám úseky kdy psi tahají se zastaveními tam, kde je možnost je na chvíli pustit proběhnout, vyblbnout, nakrmit piškoty. Cely výlet ja tak pro ně pestřejší a zábavnější. Musíte mít neustále na mysli, že vlčák nemá rád monotónnost jak v opakování jedné a té samé činnosti tak i v dělání jedné činnosti po dlouhou dobu.  Nejezdím na tůry sama, vždy se mnou jedou děti a máme s sebou jedny či dvoje saně. Takže trénink je už přítomností dětí pro psy příjemnější a v závějích při přestávkách se válí všichni. O to myslím jde. Dělat mushing pro zábavu naší i psů. Nemůžeme čekat, že vlčák nasadí ve staru cval a bude se hnát s jazykem na vestě až do úmoru.  Pravděpodobně s vámi vyrazí cvalem, ale po kilometru už poběží klusem a jako správný „vlk“ si bude šetřit síly. Rozcválá se z kopce a na rovince opět klus, se kterým vás odtáhne třeba na konec světa.

  Propadnete-li mushingu, časem si koupíte dalšího vlčáka, protože „ve dvou se to lépe táhne“ a to doslova. Dva psi se navzájem motivují v tahu, protože běžet vedle kamaráda je zábava. Máte-li sebevědomého psa nebo fenu, nebude jí určitě příjemné, že její kamarád běží vedle, protože ona by měla běžet první, tudíž se bude snažit běžet rychleji. Ten druhý si to nenechá líbit, proč že by měl běžet až jako druhý, takže pravděpodobně také zrychlí. No a už máte perpetum mobile, které vás doveze kam budete chtít.

 

 Na tomto místě bych se zmínila o metodě, ketrou jsem své psy učila tahat sáně já. Není to žádný oficiální postup, jen  taková finta, která funguje.

 V době, kdy jsem měla jednoho psa, který byl vůdce smečky a dvě feny, které spolu neustále trošku soupeřily o místo, jsem se rozhodla naučit je pracovat v zápřeži. Všichni v té době znali postroj a samostatně byli schopni něco táhnout.  Psa jsem dala na nejdelší šňůru, tedy jako leadera. Za ním jsem na kratší šňůru zapřáhla dvě fenky vedle sebe. Na povel DOPŘEDU pes vyrazil. Zpočátku klusem, protože proč by se honil, že? Za ním se rozeběhly obě holky. Každá chtěla běžet vedle něj a pokud možno víc vepředu než ta druhá. Z klusu jsme přešli do cvalu, protože i pes pocítil, že sáně táhnou především feny, tak zrychlil. Také mu dělalo dobře, že on „vůdce“  běží správně vpředu a zbytek smečky mu dýchá za patami. Takhle jsme to provozovali delší dobu, dokud  se všichni nenaučili na pouhý povel vyrazit dopředu a běžet.  Potom už to s každým přidaným novým mladým psem šlo jaksi samo. Když běžela celá smečka, tak prostě běžel i mladý pes. Jen jsem si dávala pozor, abych po cestě více chválila právě nováčka a slovně ocenila každé jeho větší napnutí vodítka. No a při každém zastavení nejvíce odměnila samozřejmě také jeho.

  Ale nikdy jsem své psy neučila povely pro zatáčení. Za prvé nejezdíme na žádné oficiální závody, kde záleží na každé vteřince, za druhé máme většinou své okruhy, kde všichni znají trasu a za třetí, pokud by se stalo, že psi začnou zatáčet jinam, než chci, stačí říct povel  TAM NE, který znají všichni mí psi už z venčení.

  Ale pokud máte čas a náladu, samozřejmě můžete své tahouny učit i to. O postupu se zde nebudu rozepisovat, najdete jej v každé knížce pro začínající mushery.                                                                                                                                                                             


1025


 

 

TOPlist